ORIGIN, RINGS OF SATURN, HIDEOUS DIVINITY, GRAVESLAVE

Totální vrchol death metalové jarní sezony na Barráku!

Origin, USA

- Death Shread
Kapela, která dokázala posunout hranice toho, co je v death metalu možné, o pořádný kus dál. Že tato cesta může být pořádně trnitá, se Paul Ryan (kytara, doprovodné vokály) musel přesvědčit hned několikrát, nejčastěji v souvislosti se změnami v sestavě ORIGIN. Přes všechna úskalí se ORIGIN letos propracovali už k šestému dlouhohrajícímu albu, které může být pro některé fanoušky poněkud kontroverzní záležitostí.

Rings of Saturn, USA

- Aliencore/True Death Metal
Mladá kapela z USA, kombinující technický death metal s vesmírnou atmosférou. Jejich první skladba ''Abducted'' měla velký úspěch, další rok tedy byla vydána debutová deska.

V metalové komunitě, především té deathcorové, způsobila velký rozruch a nedlouho po vydání alba se manažerem kapely stal Zach Householder (kytarista Whitechapel).

Kapela sama se označuje za tzv. aliencore. Je inspirována především technickým death metalem, například: Necrophagist, Hour of Penance, Fleshgod Apocalypse, Decrepit Birth atd.

Hideous Divinity, IT

- Death Metal
Kapela existuje deset let a má na kontě dvě hodně dobře přijaté desky. Nyní svým věrným i novým (heh) příznivcům naservírovali svoji třetí nahrávku a zdá se, že se jí povede stejně dobře jako starším sourozencům. Ničivá síla, před kterou není úniku, vlezlá atmosféra v dobrém slova smyslu a špičková technika komplet osazenstva. I tak se dá v kostce popsat tvorba italských Hideous Divinity.

Graveslave, USA

- Death Metal
Absolutní nasazení, divoké rytmy a šílené vyhrávky. To jsou náležitosti, kterými se snaží zaujmout američtí death metalisté GRAVESLAVE. Pokud máte rádi reálný, syrový a energický smrtící kov, myslím, že by vás mohla tahle maniakální parta zaujmout. Skupina se nebojí ani pomalejších pasáží, ale základ je samozřejmě položen na zběsilých sypačkách.

Soreption, SWE

- Technical Death Metal
Soreption rychlými prsty kytaristy Antona Svedina, nepravidelnými průtrsy a prapodivnými harmoniemi možná někomu připomenou Necrophagist, ale svojí neutuchající přímostí, se kterou všechny srovnává do latě vynikající bubeník Tony Westermark, kapela dostává mnohem srozumitelnější a v důsledku i valivější fazónu. I přes skutečnost, že jejich tvorbu lze v mantinelech deathového hřiště označit za melodickou.